Nejen při své práci slyším a vnímám od lidí, jak je těžké NĚCO změnit. Jak je obtížné vykročit jiným směrem a dát dostatečný prostor a čas novým věcem. A téma změny je určitě spojeno se sebeláskou.
Čekáme na NĚCO velkého a neobyčejného?
Všechno kolem nás se skládá z maličkostí. Ty jednoduché každodenní NEdůležité maličkosti tvoří celý náš život. Maličkosti, kterým leckdy nepřikládáme žádný význam a bereme je jako samozřejmost.
Představme si třeba mísu plnou soli.
Samotné jedno zrnko sotva uvidíme, je příliš droboučké. Ani to jedno zrnko nám nezmění chuť jídla. Ale třeba už 10 a více zrníček nejen že vidíme, ale i na krajíci chleba ucítíme slanou chuť.
A stejné je to i se změnami. Zkusíme něco jen jednou nebo dvakrát a očekáváme vééélkou změnu. A ono nic. Tak si řekneme, hmm, to nefunguje nebo to nemá smysl.
Když ale každý den věnujeme SVOJÍ ZMĚNĚ pár minut času a pozornosti, budou se dít velké věci.
Co nám brání?
Obavy a strach, to je to, co nám brání v naší mysli, posunout se o kousek dál.
Strach z neznámého. Já vlastně nevím, jestli TO, co přijde po změně, bude pro moje dobro. Budu se cítit spokojeněji? Zvládnu to vůbec?
A co na to řeknou moji nejbližší? Bude se jim to líbit? Budou mě mít rádi?
Co když ne? … a dalších stovky pochybností nám vrtá hlavou.
Opravdu chcete NIC?
A my jen přemýšlíme, zvažujeme, hodnotíme, povzbuzujeme se, kritizujeme se, pochybujeme o sobě, přesvědčujeme sami sebe, že se vlastně nemáme zas tak špatně, staráme se o to, jak asi zareaguje naše okolí, pak se chvíli radujeme, a šup, zase další myšlenky „co když?“, a tak pořád dokola. A neuděláme raději NIC!
A to NIC nám přinese do života zase jenom NIC.
Můj příběh
Vzpomněla jsem si, jak jsem před mnoha lety řešila svoje nelehké životní období.
Byla jsem nespokojená ve vztahu s partnerem a svoji nespokojenost jsem řešila prací. Tedy přesněji, útěkem k práci. Věděla jsem, že když opravdově vyjádřím svoje pocity, musím vztah ukončit. Bála jsem se nejistoty a všeho, co by následovalo. Nechala jsem to zajít tak daleko, až moje tělo přestalo fungovat a jednoho dne jsem skončila v nemocnici. Byla jsem si jistá, že lékařská vyšetření budou v pořádku. A byla. Můj problém byl v hlavě, v mojí dlouhodobě neřešené situaci (takhle jsem ubližovala sama sobě asi tři roky!).
Diagnóza zněla workoholik. Byla jsem závislá.
Učila jsem se mít ráda sama sebe
…úplně jsem na sebe zapomněla!!!
Žádné volno, žádná zábava, žádné koníčky … jen práce a povinnosti.
Učila jsem se znovu normálně žít. Zní to divně, že? Napadne vás, co je na tom – normálně žít?
Učila jsem se odpočívat, chodit na procházky, číst knížku, uvařit si a v klidu se najíst, spát bez prášků na spaní, scházet se s přáteli mimo práci, chodit do kina, bavit se …
Pomaloučku jsem se vracela k věcem, které jsem milovala, které mě těšily a bavily.
Kdybych to na vlastní kůži nezažila, nevěřila bych, jak velké to bylo úsilí.
Jak se dostat ven ze začarovaného kruhu?
Každý den jsem se posouvala o malinkatý kousek sama k sobě a k radosti.
A když se mi to některý den nepodařilo? Další den jsem to zkusila znovu nebo jinak.
Děkuju za tuto zkušenost. Byla to velká životní lekce.
A děkuji, že jsem měla kolem sebe přátele, kteří mě pomáhali a podporovali.
Bez nich bych to nedokázala.
Ani VY nemusíte být na své těžkosti sami
Všichni máme kolem sebe přátelé, kolegy, známé i dosud neznámé lidi. Jen pro nás není snadné, říct si o pomoc. A důvody mohou být různé.
Máme obavy svěřit se, mluvit o svých problémech, o tom, co nás trápí, s čím si nevíme rady. Stydíme se, že jsme selhali, za to, že se nám něco nepovedlo. Bojíme se odmítnutí, odsouzení, kritiky…
Dovolte si přijmout pomoc
Rozhlédněte se kolem sebe.
Každý z nás má ve svém okolí lidi, kteří jsou naladěni na stejnou notu.
Lidi, kteří jsou ochotni podat pomocnou ruku.
Vyslechnout nás a pochopit. Nabídnout jiný úhel pohledu.
Podělit se o svoje zkušenosti, které jim pomohly v podobné situaci.
A pomocnou ruku na zlepšení kvality vašeho života vám nabízí i Feng Shui.
Dovolte si, nechat se inspirovat staletími prověřenými a fungujícími postupy, které vedou k harmonizaci našeho prostředí.
POZOR, bez vašeho přičinění, se NIC nezmění.
Napsat komentář